Jitka Klementová: Chuť úspěchu

Ristorante Amici Miei

Možnost převzetí Amici Miei pro mě byla samozřejmě velkou výzvou. Tato příležitost se mi naskytla již před 3 lety, tedy v době mého návratu z Itálie. Nikdy by mě nenapadlo, že budu pracovat v gastronomii… A přece! Převzala jsem tuto restauraci a měla obrovský strach.

A víte proč? Nejsem totiž vyučený kuchař a konkurovat již zavedeným a známým šéfkuchařům, kteří si sami otevřeli restauraci, byl trochu hazard. Povedlo se! Aby si ale někdo nemyslel, že s italskou kuchyní nemám žádné zkušenosti, ráda bych to vyvrátila.

15 let svého života jsem strávila v Itálii. Hlavně Bologna byla místem, jež mne učarovalo a upoutalo na více než 10 let. Procestovala jsem několikrát celou Itálii. Italské restaurace jsou úžasné! Nejen ty michelinovské, ale i obyčejné tratorie, osterie a pizzerie. V každém regionu na vás čekají specifické a vynikající pokrmy. A ty nejlepší z nich se potom vaří na celém světě. Jednou z mých nejoblíbenějších restaurací je určitě Cipriani v Benátkách. Jejich rognoncino (ledvinky) alla veneziana s rýží je prostě božské.

Další restauraci, jež mě uchvátila, je boloňská Diana. I v 40stupňovém vedru jsem si vždy dávala passatelli in brodo (ve vývaru) a jejich bollito misto (vařené maso) se salsa verde. Nikde nemají lepší! I majitelé jsou prostě úžasní. Eros, jenž se stará i o sál, je největším lichotníkem na světě. Uvedla jsem dvě velmi známé restaurace, a kdo je někdy navštívil,
řekne si, že mám ráda pouze drahá a exkluzivní místa. Avšak není tomu tak. Jen mě tato dvě místa napadla, protože jsou s nimi spojeny nejkrásnější okamžiky mého života a protože se staly vzory mého podnikání zde v Praze.

Amici Miei má dnes s těmito přímo vzorovými restauracemi společné prvotřídní jídlo, útulné elegantní prostředí a  profesionální přístup personálu. Velkou část našich klientů tvoří úspěšní podnikatelé a top manažeři, politici, diplomati. A proč si všichni vybrali právě Amici Miei?

Snad proto, že u nás si dopřejí vždy čerstvé a kvalitní jídlo, stoprocentní soukromí a nadstandardní servis.

Nicméně se musím přiznat, že první dva či tři měsíce mého působení v Amici Miei jsem netušila, kdo moji klienti jsou. Na první pohled téměř všichni velmi atraktivní a dokonalí muži a ženy. Distingované chování, vytříbené vystupování i  vyjadřování. Avšak vzhledem k tomu, že jsem byla dlouhá léta mimo Českou republiku, vůbec jsem netušila, kdo je ten či onen. Ale poté, co jsem zjistila, jaké významné osobnosti náš podnik navštěvují, se našimi hosty i tak trochu chlubím. Největší radost mám, když se pouze z příležitostních návštěv našeho podniku stanou návštěvy zcela pravidelné. A to je pro mě ten největší úspěch. Avšak určitě není jen mou zásluhou, že restaurace Amici Miei patří k těm nejvyhledávanějším. Můj tým je samozřejmě „nejlepší na světě“. Zvládají i to, když jim občas při špatné náladě řeknu, že je nepotřebuji a že je propouštím. Opak je pravdou. Bez nich by to prostě a jednoduše nešlo. Důvěřuji jim natolik, že se v klidu můžu vypravit
na dovolenou a přitom vím, že všechno poběží jako na drátkách. Ráda bych proto představila alespoň některé osobnosti mého týmu.

Šéfkuchař Michal Jeřicha. On je „páteří“ Amici Miei. K tomu myslím není co dodat. Manager Patrik Steiner – úžasný manager a kamarád. Je v naší restauraci od úplného začátku. Patrik patří určitě mezi mé zaměstnance s nejlepšími znalostmi. Má  aristokratickou auru – chování podle etikety zvládá na jedničku s hvězdičkou. Ale jednou na něm nějakou chybu stejně najdu!

Martin Šťastný. Pokud si představujete kuchaře s perfektně vypracovanou postavou, který vám s úsměvem naservíruje úžasná tučná husí játra, tak to on. Nepostradatelná součást Amici Miei.

Svetlana Lyashko je jedinou ženou v kuchyni. Skvělá kuchařka a cukrářka a „sladký“ člověk. Rozhodla jsem se o těchto lidech napsat pár řádků, protože všichni mají s Amici letité zkušenosti a odvádějí nadstandardní práci. Jim především patří můj dík.

Na koho ve svém životě spoléháte?
Postupem času jsem se naučila spoléhat se sama na sebe a spíše nepočítat s jakoukoli oporou. Pokud v případě potřeby pomoc přijde, jsem za ni vděčna a vždy se snažím „laskavost“ několikanásobně oplatit. Ale stále vnímám oporu spíše jako něco mimořádného a vzácného, než jako něco samozřejmého. A tak prosím, dovolte mi touto cestou poděkovat člověku, díky němuž jsem se znovu narodila (vůbec nepřeháním) a díky němuž jsem měla i možnost si získat její, pro mě tak cenné, přátelství. Děkuji tedy paní primářce MUDr. Marii Mikulecké, CSc. z FN Motol.

Věnujete se charitě?
Při příležitosti 10. výročí Amici Miei jsem si vybrala nadaci Na kole dětem, s níž úzce spolupracuje náš vynikající  moderátor Martin Severa, kterého jsem měla v minulosti již možnost poznat a který celý večer i moderoval. Bylo to vlastně vůbec poprvé, kdy se na mé charitativní činnosti podíleli i moji hosté, jimž tímto ještě jednou děkuji. Příště ale musím vymyslet jiný způsob vybírání „příspěvků“, protože i úspěšní lidé mají někdy hluboko do kapsy. Byli tam tací, kteří přispěli pěti sty dolary, ale potom i ti, kdo nedali vůbec nic. Myslela jsem si, že dnes těm méně šťastným pomáhá snad  každý, ale bohužel tomu tak asi není.

Kdo je vaší inspirací?
A kdo je mou inspirací? V dnešní době určitě lide, jež vědí, o čem mluví, a dokážou si svůj názor obhájit a prosadit. Mezi ně patří určitě náš pan prezident Václav Klaus. Uvedu ale ještě jednoho člověka, přítele, který byl mou inspirací k uspořádání charitativní sbírky v Amici Miei – světově uznávaný filantrop, sběratel umění, ekonom a velmi úspěšný podnikatel Shafik Gabr. Vzhledem k tomu, že jsem majitelkou restaurace, jste nejspíše čekali, že uvedu nějakého slavného kuchaře. No, dobra. Tak tedy například Michal Jeřicha. Můj šéfkuchař. Jakým jiným způsobem hledat inspiraci jak změnit svět než s žaludkem plným dobrot, připravených jeho kouzelnýma rukama?

Jak trávíte volný čas?
Mým největším koníčkem je určitě cestování. Ale od té doby, co vlastním restauraci, cestuji jinak. Dříve jsem chtěla poznat vše – každou turistickou atrakci, každou galerii či muzeum, vyhlášené restaurace, poznat jak lidé v dané zemi skutečně žijí. A dnes? Dnes potřebuji každé 2 či 3 měsíce odcestovat a odpočinout si (při pracovním nasazení 14–15 hodin denně sedm dní v týdnu je to opravdu nutné). Ráda se s vámi podělím o své oblíbené destinace. Když potřebuji opravdu „dobít baterie“ a provést pořádný detox organismu, zajedu si na kliniku Buchinger do španělské Marbelly. Pokud zázraky existuji, tak se dějí právě zde. V létě nesmí chybět jižní Francie – Monte Carlo, Cannes, St. Tropez. A v posledních dvou letech i Turecko. Zamilovala jsem se do hotelu Mardan Palace, kde mimoto, že mají jeden z největších bazénů světa, jsou snad vážně schopni splnit jakékoli vaše přání. Pokud jsem ale z restaurace unavena stále málo, určitě si zajedu do Londýna, kde žije jedna
z mých nejlepších kamarádek. Tady opravdu neodpočívám. Londýn mě nikdy neunaví. Právě naopak.

Ráda také čtu. Jakýkoli žánr. Nebráním se ničemu. Neznamená to ovšem, že každou knihu dočtu. Láska ke čtení u mě vznikla už v dětství. Moje maminka mi od malička dávala k jakékoli události právě knihu, dodnes mi kniha jako dárek udělá největší radost. O mé zálibě vědí i moji zaměstnanci. Proto mne již několikrát mile překvapili, např. od mého managera Patrika Steinera jsem byla obdarována nádhernou sbírkou básni od Zeyera. Cennost těchto knih umocní ještě to, že je pečlivě vybírá v nejrůznějších antikvariátech.

Vaše tajemství úspěchu?
Práci v restauraci musíte dělat srdcem. Je to zaměstnání velmi náročné na čas i na psychiku. Pokud ale vydržíte a  epolevíte, začnou se dostavovat výsledky. Stejně jako všechny ostatní povolání má i toto své světlé a stinné stránky. Mezi ty pozitivní určitě patří neustálý kontakt s lidmi, jež vás mnohdy velmi obohatí, a není lepšího pocitu, než když je klient maximálně spokojený a vy víte, že to není pouze povrchní pochvala z jeho strany. To zjistíte velmi jednoduše, za pár dní se objeví v restauraci zase. Negativní stránkou je, že restauratér nemůže téměř chodit do jiných restaurací, neboť bude neustále něco kritizovat a oběd či večeři už si nikdy neužije jako dřív. Vždyť vlastní restaurace je prostě ta nejlepší :-)