Majitelka Taverny Toscana

Jak dlouho působí vaše firma na trhu?
S naší restaurací jsme na trhu od roku 1995, tenkrát to byla jedna z prvních italských restaurací, která otevřela v Praze. Sídlíme na místě, k němuž se samozřejmě váže i bohatá historie, kdy zde například již ve 14. století sídlil nejznámější pražský apotékář, který léčil jen přírodně, bylinkami. My zde „léčíme“ také, a to dobrým jídlem a pitím z kvalitních surovin. K místu mám ještě jeden osobní vztah, protože jsem se zde před povodněmi 2002 potkala se svým manželem a to nám, myslím, přineslo osobní štěstí, protože jsme spolu stále a rádi. Spojuje nás mimo jiné láska ke gastronomii a dobrému jídlu.

Jaké jsou vyhlídky pro blízkou budoucnost?
V současné chvíli doufám, stejně jako mnoho kolegů restauratérů, kteří jsou s námi ve sdružení POHO, že se nám brzy podaří zasednout u jednoho stolu s představiteli metropole a nastavit spravedlivě vzájemné fungování. K řešení je nejenom opravdová koncepce, kterou připravíme změny pro realizaci reprezentativního vzhledu našich zahrádek, ale také nastavení spravedlivých pravidel pro restauratéry
v hlavním městě, která dosud citelně chybí. Našim cílem je hlavně zajistit co nejlepší zážitek pro naše klienty, a proto se této práci věnujeme opravdu s láskou a chutí. Gastronomie je velmi tvrdá, ale také spravedlivá a pravdivá. Kdybychom naši práci dělali špatně, tak už dávno nejsme na trhu. Jako provozovatelé tak máme jedinečnou zkušenost, co hosté opravdu ocení, a také disponujeme znalostí podmínek svojí lokace, jelikož tu podnikáme a žijeme několik desítek let. Od roku 2020 se potýkáme s jednou krizí za druhou. Období klidu skončilo s totální uzavírkou v době covidu a následujícími výraznými omezeními, odlivem zahraničních turistů, válkou na Ukrajině, energetickou krizí, vysokou inflací a nedostatkem zboží, což jsou faktory, které dopadají na naše české i zahraniční zákazníky. My jsme však pořád zde a snažíme se s nepřízní bojovat, abychom přežili a mohli dělat to, co nás baví a čím můžeme udělat radost i okolí. Rádi bychom tyto zkušenosti předali novému vedení metropole a opět nastartovali období klidu a vzájemné spolupráce.

Co vás na vaší práci baví?
Je to určitě její různorodost a bezesporu práce s lidmi. Každý den přináší nové výzvy, což mě posouvá vždy dál a dělá vnitřně silnější.
V gastronomii není nuda, protože žádný den není stejný. Při práci s lidmi, tedy zákazníky, se často musíme vcítit do jejich pocitů, znát nebo poznat jejich problémy a umět pomoci, když to potřebují. Toto se stále snažím učit a zdokonalovat, abychom měli se zákazníky skvělé vztahy – také proto, že s nimi často trávím více času než s rodinou.

Doufám, že budu jednou moci…
Tak jako jsme my převzali náš podnik, tak ho v budoucnu hodlám předat další generaci z řad současných zaměstnanců, aby tato tradice mohla pokračovat. Nečekám, že to bude moje dcera, která má zatím jiné zájmy, ale někde ve skrytu duše doufám, že až vyroste, gastronomie ji osloví. Podstatné je, aby tento podnik provozoval někdo se vztahem k tomuto nádhernému místu a samozřejmě to musí být milovník gastronomii a lidí.

Vaše tajemství úspěchu?
V tom není žádné tajemství. Jde vždy o pracovitost, otevřenost k názorům ostatních, stálá chuť posouvat se vpřed i po malých, ale pravidelných krůčcích. Moc důležité je obklopit se schopnými spolupracovníky a v neposlední řadě člověk potřebuje podporu ze strany rodiny a trošku toho štěstí. Jsem založením optimistka a na nepříjemných věcech, tedy těch negativních, se snažím něco pozitivního najít a získat. Občas tím ostatní asi také štvu. Jsem člověk, který se zajímá o věci a lidi kolem sebe. Příkladem je pečení, kde ráda zkouším nové věci a kombinace chutí. Snažím se zlepšovat, číst o novinkách a navštěvuji různé kurzy, abych všechen svůj um zdokonalila.
Ač to vše patří také k mojí práci, beru to hlavně jako koníček, který mi umožňuje moje oblíbené „čančání“ různých dezertů. Svoje aktivity nemám jen v gastronomii, ale snažím se být i společensky prospěšná. Od roku 1997 jsem také politicky aktivní na komunální úrovni.
Ráda samozřejmě poznávám nová místa a užívám si výlety s rodinou. Miluji společnost a poznávání nových lidí. Miluji zvířata, a přestože v Praze bydlíme v bytovém domě, tak jsem podlehla naléhání dcery a pořídili jsme si pejska.
Úspěch podle mého velmi souvisí také s tím, že je člověk osobně šťastný.