Loading color scheme

Simple realism Rinat&Lilia AnimaeV

Je známo, že muž se stává velkým díky svému povolání, a pokud je vedle něj žena, která v něj věří, pak jistě dosáhne úspěchu. Když člověk ví, že ho žena miluje, dává mu stimul být ještě lepším a silnějším. Kdo ví, jakým by byl osud našich oblíbených hudebníků, umělců, spisovatelů nebo režisérů, kdyby vedle sebe neměli milované ženy.

Za každou cestou, za každým velkým objevem, za každou vojenskou kampaní vidíme ženskou siluetu, zpoza ramen každého průkopníka, vědce, filozofa či umělce vykukuje okouzlující ženská tvář. John Lennon po setkání s Yoko Ono řekl: „Ona je učitelkou a já jsem žákem… Vedle Yoko jsem se stal svobodným, její blízkost ze mne udělala vyrovnaného člověka. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem teď.“

Taktéž setkání dvou hlavních postav tohoto čísla, jež jsou osobnosti mimořádné a silné, Lilia Gerber Animaeva a Rinat Animaev, z nich udělalo šťastný celek. Jsou to spřízněné duše. Chytrá, talentovaná, atraktivní žena a silný, moudrý, geniální muž. Umělec a jeho múza.

Pokud je žena šťastná, její pozitivní energie putuje k jejímu muži. Psychologové to vysvětlují skutečností, že síla kreativního myšlení žen je mnohem silnější než mužů. Tyto proudy pozitivní energie otevírají všechny dveře pro její vyvoleného, začíná ho doprovázet štěstí a úspěch, on se cítí sebejistý a téměř všemocný. Žádný umělec se neobešel bez múzy, která by ho inspirovala a dávala mu křídla. I Lilia podněcuje talent svého umělce, šíři nové nápady doslova všude, žongluje s jiskřivými myšlenkami, okouzluje a dobývá. A takovou krásnou, inteligentní a nezávislou osobu si neudrží úplně každý muž! Ve vztahu Lilie a Rinata je úplná harmonie a krása, která se vyznačuje svou přirozeností a aristokratickou jednoduchostí.

Lilia Gerber Animaeva

„Celý svůj život jsem šla ke svému Velikému Muži a uvědomovala si, že cesta k němu je cestou mého duchovního růstu. Věděla jsem, že se toto setkání se uskuteční, ale teprve až budu připravená. Potkala jsem Jeho ve věku 51 let… Někomu se může zdát, že je to příliš pozdě, pro mě ale všechno právě začíná…“

Lilia se narodila ve městě Magnitogorsk, v tatarské rodině přistěhovalců z vesnice Kadrali v Agryzském okrese Tatarstánské republiky. V roce 1931 byla celá rodina se stigmatem nepřátel lidu vystěhovaná ze své rodné země na velkou stavbu Sovětského svazu – Magnitogorského metalurgického kombinátu.

Matka Lilii, učitelka hry na housle a spisovatelka Rimma Khousnoutdinova, autorka knihy „Čerpám sílu z dětství… odkud pocházíme“, měla silný vliv na výchovu a vzdělávání své dcery.

Lilia s vynikajícím prospěchem absolvovala Moskevskou státní pedagogickou univerzitu V. I. Lenina a postgraduální studium na Psychologickém institutu Akademie věd Ruska. V roce 1993 obhájila svou práci na téma „Výzkum verbálně-myšlenkové kreativity osobnosti“ a získala titul doktorky psychologie.

Lilia publikovala v předních vědeckých časopisech o psychologii v Evropě i v Rusku. Úspěšně spolupracovala s prvním pražským ruským časopisem Pražské ohně, vydávaného v tradici časopisu Ogně, jejž založila Marina Cvetajeva, a časopisem Ruske slovo.

Její činnost je různorodá – je psycholožka a psychoterapeutka, jejíž pracovní metody jsou neverbální techniky, kreslení a tělesná terapie. Je ale též instruktorkou jógy a tvůrkyní unikátní metody „Psychoterapie přes jógu“.

Lilia je skvělá matka pěti dětí s jedinečnou zkušeností s porodem a výchovou dětí v různých zemích.

Její dcera Lilia absolvovala Oxfordskou univerzitu a Londýnskou ekonomickou školu a nyní je úspěšnou podnikatelkou.

Nejstarší syn Ilya studuje v Paříži politologii, Michael studuje na Štrasburské univerzitě a Alexandr s Raphaelem studují na Francouzském lyceu v Praze.

Když se podíváte na Liliin život, ihned přijde na mysl fráze „talentovaná osoba je opravdu talentovaná ve všem“!

„Právě život mě naučil ničeho nelitovat. Jsem vděčná životu a bohaté životní zkušenosti. Přicházíme na tento svět, abychom pochopili, kdo jsme, proč jsme tady, co je naše poslání. Moudrost spočívá v tom, že ničeho nelitujete. Přijímáte s vděčností i slzy, radost i štěstí. I pokud se ne všechno v životě stalo tak, jak jsem plánovala, pak jsem vděčná, že to dopadlo ještě lépe.

Když jsem potkala Rinata, jasně jsem pochopila, že je to pravda. A pravda je, že celý svůj život jsem šla k tomuto muži. Bůh nás stvořil jednoho pro druhého. Existuje arabský pojem ,maktub‘, jenž doslovně znamená, je psáno‘. Znamená to, že bylo někde na nebi psáno: On je můj a já jsem Jeho. Jsme dvě poloviny jednoho celku. A jako celek si můžeme navzájem pomáhat realizovat naše poslání a učinit svět lepším a laskavějším.“

Lilia Gerber Animaeva, Ph.D.

Psychoterapeut

Individuální poradenství

Předběžné objednání na lgerber@seznam.cz

„Výtvarné umění je prostředkem k vyjádření emocí. A vyjádřit je lze pouze tehdy, pokud tyto pocity poznáte a porozumíte jim. Jinak je ztvárnit na plátně nepůjde. Hlavní věc je kresba, to je základ malby. A barva je emoce. Samozřejmě není možné být výtvarníkem bez znalostí. A znalost dějin a kultury, k níž jste původně patřili, je pro každého umělce prostě nezbytná. Tvorba může být odlišná, ale neměla by zničit krásu. Neměla by zničit život. Netoleruji násilí a nade vše si vážím svobody.“

Rinat Animaev

Rinat Animaev se narodil 24. března 1955 v Dušanbe jako sedmé dítě ve velké tatarské rodině. Od dětství vdechoval vůni barvy a poslouchal otce-umělce, který radil jeho starší sestře, jak má držet tužku, jak pracovat ne s celým ramenem, ale jen s rukou, aby se neunavila, jak uspořádat prvky díla. Později Rinat slyšel tyto tipy také od svých profesorů, vzpomínal na ně celý život a i dnes jsou pro něj důležité.

Ve věku deseti let začal chodit do umělecké školy, po jejím dokončení byl přijat do uměleckého učiliště v Dušanbe. Studoval u profesorů M. Beknazarova, S. Kurbanova a A. Besperstova. Pak v letech 1978 až 1984 v Moskevském státním institutu umění V. I. Surikova u profesorů V. E. Artamonova, D. K. Mochalského a G. G. Koroljova. V roce 1986 vstoupil do Svazu výtvarných umělců SSSR.

Od roku 1989 Rinat Animaev žije a pracuje ve Francii. Je členem Francouzské umělecké unie a jedním z deseti nejlepších francouzských umělců naší doby.

Jeho práce jsou v muzeích a soukromých sbírkách v Rusku, Jugoslávii, Belgii, Francii, Švédsku, Norsku, USA a Japonsku. Účastnil se významných výstav v Moskvě a po celém Rusku a také celosvazových a zahraničních výstav. Jeho stálá výstavní galerie se nachází ve městě Dinan ve francouzské Bretani. Každoroční výstavy se konají v Paříži a dalších městech Francie.

Rinat Animaev maluje ve stylu „jednoduchý realismus“, pracuje v různých žánrech, vytváří portréty, krajinu a zátiší, brilantně ovládá výtvarné techniky. Pózovali mu Rudolf Nurejev, Lev Gumiljov, Ludmila Gurčenko a mnoho dalších osobností. V Moskvě na Tagance maloval Vladimíra Vysockého, setkal se i s básníkem Ravilem Bucharajevým.

Většina děl Rinata Animaeva jsou etudy a obrazy malované podle skutečnosti, v plenéru ve Francii. Je fascinován obvyklými, často prostými náměty, upřímně je prožívá a objevuje pro sebe i diváka. Coby umělec moskevské školy malířství je charakteristický estetickými ideály, profesionální poctivostí, virtuózními způsoby, barevnou vytříbeností a plastičností tahu štětcem.

Rinat Animaev se proslavil jako portrétista. Maloval např. Vladimíra Vysockého, Rudolfa Nurejeva nebo Alexandra Solženicyna.

Umělec se s Rudolfem Nurejevem seznámil na konci 80. let. V té době Nurejev již dokončil své působení ve funkci ředitele baletu pařížské Opery, ve volném čase se často procházel francouzským hlavním městem a hodně si oblíbil čtvrť umělců Montmartre. Právě tam se snažilo usadit několik mladých umělců tatarského původu, kteří se z různých důvodů odstěhovali ze Sovětského svazu. Když se o nich Rudolf Nurejev dozvěděl, navštívil umělecké studio Rinata Animaeva. Během rozhovoru, který začal v tatarském jazyce, výtvarník využil příležitosti a namaloval portrét slavného hosta. Portrét Rudolfa Nurejeva, jenž mnoho let byl uložen v umělcově ateliéru poblíž Versailles, Rinat Animaev nedávno předal do jednoho z muzeí v Kazani.

Jeho poslední výstava v Rusku s názvem „Pařížské jaro“ se konala na jaře v Kazaňském kremlu na osobní pozvání prezidenta Republiky Tatarstán. Bylo představeno více než 120 obrazů, které umělec vytvořil právě pro tuto výstavu. Po první úspěšné výstavě v Kazani v galerii moderního umění tamní radnice si Rinat přál dovézt více svých děl do rodné země. Jeho sen se stal skutečností díky aktivní pomoci prezidenta Tatarstánu Rustama Minnichanova.

„Profese umělce je svoboda tvořivosti. A tato svoboda je neocenitelná! Máme to štěstí vidět východy a západy slunce, pozorovat kvetoucí květiny a včely, jež je opylují, postřehnout, jak se vše mění v paprscích slunce, jak v drobných kapičkách lomem světla se vytvářejí rozmanité a nepopsatelné barevné odstíny… Proniknout pohledem do hloubky a podstaty věcí a snažit se povědět o nich celému světu.“

AKTUÁLNÍ ČÍSLO

 

STATUS

Naši partneři

 

Banner cafedock

Banner cafedock2

Banner felixir

Banner lexus

Banner Ticket

Banner secret

Banner Lazne

Banner reviderm

Banner spa

Banner vino

Banner BT

Banner napoleon