Znamení Panna. Moderátor, televizní a rozhlasový hlasatel

Je to už více než 40 let, kdy se Alexandr Hemala poprvé objevil na televizní obrazovce. „Před těmi mnoha lety mě a 3 dívky vybrali v konkursu na externí programové hlasatele do tehdy Československé televize. Poté, co jsme prošli hlasovým školením a dvouměsíční praxí, na mou maličkost vyšla první služba – tedy první objevení se na televizní obrazovce – na Mikuláše roku 1973. Krásný, téměř čertovský dárek. Já se klepal jako ratlík, tenkrát se totiž nic nepředtáčelo, čtecí zařízení nebylo, koktal jsem jak na prvním rande,“ vzpomíná na své začátky dnes už bývalý hlasatel Alexander Hemala.

Od té doby se kromě pravidelného uvádění televizních pořadů objevil jako host v celé řadě zábavných pořadů, dlouhá léta uváděl magazín pro seniory Barvy života, projel křížem krážem naši republiku s celou řadou známých herců či zpěváků a stále je aktivní, v jednom kole. „Ten řemen prostě nesmí spadnout – jen těžko by se nahazoval zpět,“ říká dnes už spíše moderátor než hlasatel. „Máte pravdu, to hlasatelské řemeslo jsem vlastně koncem roku 2005 pověsil na hřebík. Prostě nás v České televizi už nepotřebovali. Ty informace, které jsme divákům předávali, za nás teď činí grafika. A tak jsem se vlastně za všechny své tehdejší i minulé kolegy s diváky rozloučil na Silvestra toho roku jako nejdéle sloužící hlasatel v historii České televize. Život ale jde dál – neumím sedět jen tak s rukama v klíně. Již několik let mám v jednom privátním radiu své televizní okénko, začal jsem téměř v důchodovém věku hrát divadlo, též jsem si zatančil v zábavné show StarDance, stále moderuji plesy i jiné společenské akce, dlouhodobě spolupracuji s Klubem přátel dětí dětských domovů při různých charitativních akcích. Naštěstí práce je dost,“ uzavírá malou procházku svým životem Alexander Hemala.

Narozen jste ve znamení Panny. Jak se ve vás odráží síla a energie vašeho znamení, kde cítíte svou největší vnitřní sílu a kde vnímáte příležitost k růstu? 

Mým znamením je Panna - ta má celkem dobrou charakteristiku - ke které kdybych se jen přiblížil, tak bych byl dobrým člověkem, ale na horoskopy moc nedám - stačí se podívat na veselohru Jáchyme hoď ho do stroje a pochopíte, že řídit se tím, co napíší hvězdy a nebo nějaký stroj – dnes už na to máme i umělou inteligenci - může být cesta do pekel. Spíše si myslím, že je dobré ráno – když má člověk to štěstí a probudí se - si s chladnou hlavou promyslet, co mě ten den čeká a jak se na něj připravit, a večer při usínání zrekapitulovat, co se zadařilo a v čem mám ještě nedoťuky. A snažit se nedělat lidem kolem sebe to, co nechci, aby oni činili mě.

Patřím mezi lidi, kteří se mnohdy nedovedou radovat z maličkostí. A to mě, když večer před spaním rekapituluji končící den, docela mrzí. Nějak ten život se mnou cloumá, a ne vždy ho dovedu správně uchopit. Naštěstí jde se mnou životem má skvělá žena Vlasta, která mě dovede upozornit, že radovat se máme z mála, že právě ty malé kamínky umí vytvořit tu správnou mozaiku.

Abyste něco získali, musíte být obklopeni těmi správnými lidmi, kterým věříte. A oni zase věří vám. Jít životem osamělý bych nechtěl, popravdě si to ani nedovedu představit.

Za všechno ve svém životě vděčím to kdybych věděl… Určitě svému zázemí, svým rodičům…

Nemám rád když se jedinec nadřazuje svému okolí. Co už v dějinách lidstva bylo pokřivených náčelníků, kteří své myšlenky vnucovali druhým, a jak to pak dopadlo! Aby si všichni ti Nerové, Napoleonové, Hitlerové či Stalinové a jiní satanáši mohli užít pár let života a masírovat si své ego, obětovali miliony svých vrstevníků, a to považuji za to nejhorší, čeho jsou jedinci mezi námi schopni.

Žít znamená umět se zhluboka nadechnout, rozhlédnout se kolem sebe, být velkorysí. A jak říká Brecht – i nenávist k nízkostem pitvoří rysy, i hněvem nad bezprávím hrubne náš hlas. Krátce a jednoduše – odcházet z tohoto světa alespoň o chloupek moudřejší, než když jsme do něho nastupovali.

Největší překážkou je ten začarovaný kruh, který nás jak obruč obepíná, jak často nám chybí nadhled a vědomí, že jsme jen mikročástečkou, velmi nicotnou, že po nás přijdou jiní a že naším úkolem je neztrpčovat nastupující generaci další života běh.

Peněz musí mít člověk tolik aby nezemřel žízní a až bude odcházet na onen svět, aby si mohl říci, že to nebyl promarněný čas.

Moje motto těžko ze mě vypadne něco originálního. Mě spíše fascinuje, že mnohokrát si něco přečtu a zírám, že přesně tohle mám na mysli – pouze to neumím tak krásně či pregnantně vyjádřit. Ale snažím se žít podle hesla – nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.Moje tajemství úspěchu jak říká jeden můj kamarád, úspěšných jsou plné hřbitovy.