Česká stopa, která zní daleko za hranicemi

Tvorba Alexandry Hejlové se pohybuje přirozeně mezi volným uměním, designem a scénickým výtvarnictvím. Její obrazy se dnes nacházejí v soukromých sbírkách v Evropě i zámoří, přesto zůstává její práce hluboce zakořeněná v české kulturní tradici – v poctivém řemesle a citu pro detail.

Alexandra Hejlová patří k osobnostem, které přirozeně propojují českou výtvarnou scénu se světem. Její obrazy, autorská díla, se nacházejí v soukromých sbírkách ve Spojených státech amerických, Kanadě, Německu, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, na Slovensku i v České republice. Jeden z jejích obrazů je součástí také sbírky Michaela Douglase.
Nejde však o ambici ani cíl, ale o důsledek dlouhodobé, soustředěné práce.
„Beru to s velkou pokoru. Letitá profesní cesta, která vzniká postupně a přirozeně.“
Vedle volné autorské tvorby se Alexandra pohybuje v divadle (například pracovala pro zájezdová divadla, rovněž Divadlo Na Maninách, Divadlo Goja) a také spolupracovala na filmu Zdeňka Kováře – Filman, který vstoupí do kin v tomto roce. Momentálně je součástí velkého evropského turné Popelka – Muzikál na ledě.

Když se profesionalita potká s lidskostí
Do projektu Popelka – Muzikál na ledě vstoupila Alexandra Hejlová v jeho čtrnácté sezóně. Nejprve jako výtvarnice zodpovědná za rekonstrukci některých masek, kdy přímo spolupracovala s režisérem
a autorem scénáře Jindřichem Šimkem, který dal Alexandře tvůrčí volnost, a následně pokračuje jako kostymérka pečující o kostýmy hereček.
„Jindřich Šimek mi otevřel dveře do světa Popelky s velkou důvěrou. Přivítal mě do popelkovské rodiny způsobem, na který se nezapomíná. Jsem mu za to hluboce vděčná. Nejen za příležitost, ale za atmosféru, kterou kolem sebe vytváří.“
Stejně vděčně mluví i o Radce Kovaříkové: „Radka je výjimečná osobnost. Jako producentka i jako choreografka vnáší do projektu nejen profesionalitu nejvyšší úrovně, ale i srdce, klid a obrovskou inspiraci. Je pro mě ctí být součástí takového projektu.“
Rok 2025 symbolicky zakončila 20. prosince v Curychu dvěma představeními Popelky – a stejným projektem také vstoupila do roku 2026. Evropské turné je totiž teprve zhruba v polovině a Popelka tak dál pokračuje ve své cestě.
Za kulisami se přitom odehrává jiný, méně viditelný, ale neméně důležitý příběh – příběh spolupráce, vzájemné pomoci.
„V zákulisí se potkávají garderobiérky, maskérky, produkce, technici, umělci… a všichni si navzájem pomáhají. Když něco nefunguje, někdo přijde a pomůže. Když někdo nestíhá, někdo ho automaticky podrží.
V dnešní době je to neuvěřitelně osvěžující. Najednou na nic nejste sami. Je to obrovský tým, který funguje jako rodina. A ta rodinná energie se pak přenáší i na jeviště. Tady je svět ještě v pořádku!“

Česká stopa, která překračuje hranice
V tvorbě Alexandry Hejlové se přirozeně propojuje česká citlivost s mezinárodním jazykem současného umění. Její práce je srozumitelná v různých kulturních kontextech právě proto, že stojí na univerzálních hodnotách – kráse, emocích a respektu k řemeslu.
„Myslím, že to, co je opravdu pravdivé, nepotřebuje překlad. Dotkne se vás, ať jste odkudkoli.“
Současně s prací na Popelce se Alexandra připravuje na novou etapu své tvorby, která se letos výrazně rozroste jak v Čechách, tak opět i v zahraničí.
Rok 2026 pro ni znamená návrat k autorské tvorbě – novou kolekci ručně malovaných šperků, autorských výstav a nových projektů.
Zároveň vzniká nové místo, které pro ni nebude jen prodejním prostorem, ale i přirozeným bodem setkávání umění, kultury a lidí – Café Art of Alchemy. Pod vedením jeho majitelky Kataríny Di Angelo se zde budou konat komorní výstavy, besedy a kulturní setkání. Již koncem zimy bude první výstava Alexandry Hejlové právě v Cafe Art of Alchemy.
Zde bude mít Alexandra svou domovskou scénu, prostor, kde nebudou jen obrazy, ale průřez celou její tvorbou. Módní doplňky, šperky, dekorace, knihy, které ilustrovala a mnoho dalších z její dílny.
„Je mi blízká myšlenka místa, které není pouze galerií v klasickém smyslu, ale místo kde se potkávají lidé, umění a inspirace.“
V dnešní době, která často vyznává jen rychlost, výkon a viditelnost, působí práce Alexandry Hejlové jako připomínka jiných hodnot – trvalých a hlubokých.