Vynikající český barytonista Filip Bandžak je laureátem mnoha prestižních světových soutěží, vystupuje na operních a koncertních scénách Evropy, Asie a Ameriky. Je držitelem řady ocenění, nejvyššího ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea.

 

Filip Bandžak se narodil v Pardubicích. Svoji pěveckou kariéru zahájil v Kühnově dětském sboru pod vedením prof. Jiřího Chvály. Svůj první „malý úspěch na velké scéně“ dosáhl již ve svých 11 letech na scéně pražského Národního divadla v roli Pážete v opeře G. Verdiho Rigoletto. Debutoval ve Státní Opeře v Praze v roli malíře Marcella v opeře La Bohème G. Pucciniho.
Po absolvování studia – oborů psychologie a hudební kultura na Západočeské univerzitě v Plzni, opery na Hudební fakultě Ruské akademie múzických umění v Moskvě (GITIS), vystupoval v koncertních sálech
a divadlech mnoha měst České republiky jako např. v pražském Národním divadle, Státní opeře, v Obecním domě a v Rudolfínu, v Plzeňském divadle J.K. Tyla, v Libereckém divadle F.X. Šaldy aj., dále na Slovensku, v Rakousku, Německu, Polsku, Maďarsku, Itálii, Řecku, na Maltě, ve Francii, Španělsku, v Belgii, Holandsku, Bosně a Hercegovině, ve Slovinsku, v Estonsku, Rusku, Kazachstánu, na Ukrajině, v Malajsii, Singapuru, Číně, Peru a Kanadě. Po ukončení studia ve Vídni úzce spolupracoval s legendárním basistou, Kammersänger, prof. Jevgenijem Nestěrenkem.
Filip Bandžak velmi úspěšně reprezentuje Českou republiku v zahraničí, na mezinárodních hudebních festivalech, na prestižních mezinárodních pěveckých soutěžích. Je laureátem, např., Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského na Slovensku, získal I. cenu na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Stal se laureátem největší a nejprestižnější soutěže v Asii – Čínské mezinárodní pěvecké soutěže (CIVC) v Ningbu, kde současně získal Grand Prix za nejlepší interpretaci čínské árie v čínském jazyce. V řeckých Aténách se stal laureátem i jedné z nejprestižnějších světových soutěží – Mezinárodní soutěže Maria Callas Grand Prix 2009, která se konala pod záštitou Ministerstva kultury Řecka a UNESCO. V ruském Pljosu se stal laureátem První mezinárodní pěvecké soutěže F. I. Šaljapina. Opakovaně vystupuje na mezinárodních hudebních festivalech, jako jsou Bártok+ v maďarském Miškolci, na největším Mezinárodním asijském hudebním festivalu v čínském Harbinu, na největším evropském varhanním festivalu v Samaře. Spolupracuje např. s Mariinským divadlem v Petrohradu, s kazachstánským Státním akademickým divadlem opery a baletu Abaje v Almaty, a.j. S velkým úspěchem představil tvorbu současných českých skladatelů na Mezinárodním hudebním festivalu soudobé hudby v peruánské Limě. Získal nejvyšší ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea.

 

Kariéra profesionálního umělce určitě není snadná. Kdy jste si uvědomil, že zpěv je Vaším celoživotním posláním?
Mé rozhodnutí určitě nepřišlo ze dne na den. S hudbou jsem fakticky vyrůstal. Již ve svých čtyřech letech jsem se po vzoru mého dědečka, v tehdejší Lidové škole umění na Praze 8, začal učit hrát na housle. Navštěvoval jsem literárně-dramatický kroužek, hrál v několika studentských orchestrech a zpíval nejprve ve školním dětském pěveckém sboru, a později v Kühnově dětském sboru pod vedením nezapomenutelného pana profesora Chvály. Zde mi poměrně záhy byla svěřena titulní role v obsazení dětské opery Hanse Krásy Brundibár, se kterou jsme poté vystupovali společně s polským a německým dětskými sbory nejprve v Praze, poté v Berlíně a ve Varšavě. O několik let později jsem poprvé vystoupil v pražském Národním divadle v roli Pážete ve Verdiho Rigolettu. To mi bylo 11 let. S Kühnovým dětským sborem jsme často vystupovali u nás i v zahraničí, zvítězili jsme na prestižní mezinárodní sborové soutěži European Grand prix ve španělské Tolose. Vlastně to byly mé první pěvecké krůčky v zahraničí,
které mne později přivedly k další pěvecké kariéře.

To zní dost náročně. Nepřišel jste tím tak trochu o dětství? Měl jste tehdy čas i na obyčejné klukoviny?
To víte, že nepřišel. Dětství jsem si perfektně užil. V té době počítače i internet teprve začínaly. Většinu volného času jsem věnoval svým koníčkům, s kamarády jezdil na kole, chodili jsme hodně do přírody a hráli si na indiány. Prožil jsem krásné bezstarostné dětství. Již odmala jsme mnoho cestovali, poznávali, radovali se z drobností. Moc bych přál všem dětem, aby se mohly věnovat co nejvíce mimoškolním aktivitám, a dále rozvíjet právě to, co jim jde a co je baví.

Režim pěvce je poměrně náročný. Říká se, že je v mnohém podobný vrcholovému sportu. Jak to zvládáte?
Ano, takový život je opravdu náročný. Ale za ty roky jsem si už zvykl. Jsem stále v pohybu, na cestách. Záleží totiž čistě na vás, jak si nastavíte priority. Rozhodně k nejdůležitějším patří kvalitní pravidelná příprava, nerušený spánek a nešizení se s jídlem, poněvadž, jak říkával můj drahý pan profesor Nestěrenko: „I když se člověk nemá přejídat, hlas je potřeba krmit!“ -smích-

Vystudoval jste několik oborů – operu, herectví, ale i psychologii a hudební kulturu. Nyní jste se vrátil
na Západočeskou univerzitu v Plzni, kde pokračujete v dalším studiu. Jak to stíháte?
Děkuji za tuto otázku. Můj současný život je naplněn nejenom častým cestováním, studiem nových rolí, přípravou nových koncertních programů a inscenací, ale i doktorandským studiem na mé plzeňské Alma mater.
Po několikaleté přestávce jsem se rozhodl vrátit nejenom do role studenta, ale zároveň i pedagoga. Na Pedagogické fakultě, katedře hudební výchovy a kultury se věnuji zejména hudební psychologii. Díky spolupráci se zkušenými odborníky a práci se studenty bakalářských a magisterských oborů získávám stále nové zkušenosti. Je to velice zajímavá, přínosná, prostě skvělá zkušenost. V současné době se snažím, dle možnosti, intenzívně pracovat i na své disertační práci pod odborným vedením
paní docentky Daniely Mandysové.

Máte v tomto shonu vůbec čas na svou rodinu, přátele?
Určitě ano. Jakmile mám sebemenší čas, trávím ho s rodinou. Vždy se na ně těším. Rodina je pro mne pevnou oporou, aktivně mě podporuje, fandí mi, doprovází mne, sdílí se mnou veškeré úspěchy i zaváhání. Ačkoliv mnoho času trávíme v zahraničí, rád se do Čech vracím, i když jen na pár dnů.

Existuje nějaká scéna, kde se Vám v poslední době dobře vystupovalo?
Samozřejmě. Nedávno jsem s kazachstánskými a jihokorejskými kolegy vystupoval v Kazachstánu. Nehledě na značnou vzdálenost, náročnost přeletu a rozdílné klimatické podmínky, se do této země velice rád vracím. Ve spolupráci s almatinským Státním divadlem opery a baletu Abaje připravujeme řadu zajímavých vystoupení a projektů. Velice si této nabídky vážím a již nyní se na naši spolupráci těším.

Jaké máte plány do budoucna a kde se na Vás může publikum těšit?
Právě proběhl slavnostní křest mého nového CD s písněmi Gustava Mahlera, vydaného vydavatelstvím DAG Klassical v Brazílii. Tato nahrávka je unikátní. Byla nahrána pro brazilský rozhlas ve spolupráci s panem režisérem Jiřím Gemrotem, mistrem zvuku panem Karlem Soukeníkem, s klavírním doprovodem Antona Aslamase. S přípravou německého textu mi pomáhala a na celý proces natáčení s trpělivostí dohlížela paní profesorka Edita Danielová. Právě jim všem patří můj velký dík. V této sezóně mne jinak kromě koncertů v ČR čekají další vystoupení v Kazachstánu, ve Spojených státech amerických, v Japonsku a v návaznosti na právě vydané CD i koncertní turné a série přednášek na hudebních vysokých školách po Brazílii.

Během svých vystoupení v různých koutech světa úspěšně reprezentujete Českou republiku. Je nějaké publikum, na které nezapomenete?
Publikum je různorodé, představení od představení je jiné, reaguje různě v závislosti na repertoáru a také na tom, kdo se zrovna v publiku nachází. Rád vzpomínám na všechna setkání. Nicméně několik z nich je rozhodně nezapomenutelných. Například finále Mezinárodní pěvecké soutěže v Číně, kde porota z časových důvodů publiku v divadle zakázala tleskat. Ani nedokážu popsat své pocity, když se po mém soutěžním finálovém vystoupení ze všech koutů s více než třemi tisíci diváky ozvalo na místo potlesku hlučné dupání. Nezapomenutelným se stal i první kontakt publika s živým pěveckým vystoupením bez mikrofonu v západoafrické Ghaně. Ale rozhodně pro mne nejsilnějším zážitkem byla bezprostřední reakce na mé vystoupení malého publika ve školce, kterou navštěvují moje děti.

Děkuji Vám za Váš čas a za rozhovor.
I já děkuji.