Loading color scheme

Filip Bandžak barytonista

Vynikající český barytonista Filip Bandžak je laureátem mnoha prestižních světových soutěží, vystupuje na operních a koncertních scénách Evropy, Asie a Ameriky. Je držitelem řady ocenění, nejvyššího ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea.

 

Filip Bandžak se narodil v Pardubicích. Svoji pěveckou kariéru zahájil v Kühnově dětském sboru pod vedením prof. Jiřího Chvály. Svůj první „malý úspěch na velké scéně“ dosáhl již ve svých 11 letech na scéně pražského Národního divadla v roli Pážete v opeře G. Verdiho Rigoletto. Debutoval ve Státní Opeře v Praze v roli malíře Marcella v opeře La Bohème G. Pucciniho.
Po absolvování studia – oborů psychologie a hudební kultura na Západočeské univerzitě v Plzni, opery na Hudební fakultě Ruské akademie múzických umění v Moskvě (GITIS), vystupoval v koncertních sálech
a divadlech mnoha měst České republiky jako např. v pražském Národním divadle, Státní opeře, v Obecním domě a v Rudolfínu, v Plzeňském divadle J.K. Tyla, v Libereckém divadle F.X. Šaldy aj., dále na Slovensku, v Rakousku, Německu, Polsku, Maďarsku, Itálii, Řecku, na Maltě, ve Francii, Španělsku, v Belgii, Holandsku, Bosně a Hercegovině, ve Slovinsku, v Estonsku, Rusku, Kazachstánu, na Ukrajině, v Malajsii, Singapuru, Číně, Peru a Kanadě. Po ukončení studia ve Vídni úzce spolupracoval s legendárním basistou, Kammersänger, prof. Jevgenijem Nestěrenkem.
Filip Bandžak velmi úspěšně reprezentuje Českou republiku v zahraničí, na mezinárodních hudebních festivalech, na prestižních mezinárodních pěveckých soutěžích. Je laureátem, např., Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského na Slovensku, získal I. cenu na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Stal se laureátem největší a nejprestižnější soutěže v Asii – Čínské mezinárodní pěvecké soutěže (CIVC) v Ningbu, kde současně získal Grand Prix za nejlepší interpretaci čínské árie v čínském jazyce. V řeckých Aténách se stal laureátem i jedné z nejprestižnějších světových soutěží – Mezinárodní soutěže Maria Callas Grand Prix 2009, která se konala pod záštitou Ministerstva kultury Řecka a UNESCO. V ruském Pljosu se stal laureátem První mezinárodní pěvecké soutěže F. I. Šaljapina. Opakovaně vystupuje na mezinárodních hudebních festivalech, jako jsou Bártok+ v maďarském Miškolci, na největším Mezinárodním asijském hudebním festivalu v čínském Harbinu, na největším evropském varhanním festivalu v Samaře. Spolupracuje např. s Mariinským divadlem v Petrohradu, s kazachstánským Státním akademickým divadlem opery a baletu Abaje v Almaty, a.j. S velkým úspěchem představil tvorbu současných českých skladatelů na Mezinárodním hudebním festivalu soudobé hudby v peruánské Limě. Získal nejvyšší ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea.

 

Kariéra profesionálního umělce určitě není snadná. Kdy jste si uvědomil, že zpěv je Vaším celoživotním posláním?
Mé rozhodnutí určitě nepřišlo ze dne na den. S hudbou jsem fakticky vyrůstal. Již ve svých čtyřech letech jsem se po vzoru mého dědečka, v tehdejší Lidové škole umění na Praze 8, začal učit hrát na housle. Navštěvoval jsem literárně-dramatický kroužek, hrál v několika studentských orchestrech a zpíval nejprve ve školním dětském pěveckém sboru, a později v Kühnově dětském sboru pod vedením nezapomenutelného pana profesora Chvály. Zde mi poměrně záhy byla svěřena titulní role v obsazení dětské opery Hanse Krásy Brundibár, se kterou jsme poté vystupovali společně s polským a německým dětskými sbory nejprve v Praze, poté v Berlíně a ve Varšavě. O několik let později jsem poprvé vystoupil v pražském Národním divadle v roli Pážete ve Verdiho Rigolettu. To mi bylo 11 let. S Kühnovým dětským sborem jsme často vystupovali u nás i v zahraničí, zvítězili jsme na prestižní mezinárodní sborové soutěži European Grand prix ve španělské Tolose. Vlastně to byly mé první pěvecké krůčky v zahraničí,
které mne později přivedly k další pěvecké kariéře.

To zní dost náročně. Nepřišel jste tím tak trochu o dětství? Měl jste tehdy čas i na obyčejné klukoviny?
To víte, že nepřišel. Dětství jsem si perfektně užil. V té době počítače i internet teprve začínaly. Většinu volného času jsem věnoval svým koníčkům, s kamarády jezdil na kole, chodili jsme hodně do přírody a hráli si na indiány. Prožil jsem krásné bezstarostné dětství. Již odmala jsme mnoho cestovali, poznávali, radovali se z drobností. Moc bych přál všem dětem, aby se mohly věnovat co nejvíce mimoškolním aktivitám, a dále rozvíjet právě to, co jim jde a co je baví.

Režim pěvce je poměrně náročný. Říká se, že je v mnohém podobný vrcholovému sportu. Jak to zvládáte?
Ano, takový život je opravdu náročný. Ale za ty roky jsem si už zvykl. Jsem stále v pohybu, na cestách. Záleží totiž čistě na vás, jak si nastavíte priority. Rozhodně k nejdůležitějším patří kvalitní pravidelná příprava, nerušený spánek a nešizení se s jídlem, poněvadž, jak říkával můj drahý pan profesor Nestěrenko: „I když se člověk nemá přejídat, hlas je potřeba krmit!“ -smích-

Vystudoval jste několik oborů – operu, herectví, ale i psychologii a hudební kulturu. Nyní jste se vrátil
na Západočeskou univerzitu v Plzni, kde pokračujete v dalším studiu. Jak to stíháte?
Děkuji za tuto otázku. Můj současný život je naplněn nejenom častým cestováním, studiem nových rolí, přípravou nových koncertních programů a inscenací, ale i doktorandským studiem na mé plzeňské Alma mater.
Po několikaleté přestávce jsem se rozhodl vrátit nejenom do role studenta, ale zároveň i pedagoga. Na Pedagogické fakultě, katedře hudební výchovy a kultury se věnuji zejména hudební psychologii. Díky spolupráci se zkušenými odborníky a práci se studenty bakalářských a magisterských oborů získávám stále nové zkušenosti. Je to velice zajímavá, přínosná, prostě skvělá zkušenost. V současné době se snažím, dle možnosti, intenzívně pracovat i na své disertační práci pod odborným vedením
paní docentky Daniely Mandysové.

Máte v tomto shonu vůbec čas na svou rodinu, přátele?
Určitě ano. Jakmile mám sebemenší čas, trávím ho s rodinou. Vždy se na ně těším. Rodina je pro mne pevnou oporou, aktivně mě podporuje, fandí mi, doprovází mne, sdílí se mnou veškeré úspěchy i zaváhání. Ačkoliv mnoho času trávíme v zahraničí, rád se do Čech vracím, i když jen na pár dnů.

Existuje nějaká scéna, kde se Vám v poslední době dobře vystupovalo?
Samozřejmě. Nedávno jsem s kazachstánskými a jihokorejskými kolegy vystupoval v Kazachstánu. Nehledě na značnou vzdálenost, náročnost přeletu a rozdílné klimatické podmínky, se do této země velice rád vracím. Ve spolupráci s almatinským Státním divadlem opery a baletu Abaje připravujeme řadu zajímavých vystoupení a projektů. Velice si této nabídky vážím a již nyní se na naši spolupráci těším.

Jaké máte plány do budoucna a kde se na Vás může publikum těšit?
Právě proběhl slavnostní křest mého nového CD s písněmi Gustava Mahlera, vydaného vydavatelstvím DAG Klassical v Brazílii. Tato nahrávka je unikátní. Byla nahrána pro brazilský rozhlas ve spolupráci s panem režisérem Jiřím Gemrotem, mistrem zvuku panem Karlem Soukeníkem, s klavírním doprovodem Antona Aslamase. S přípravou německého textu mi pomáhala a na celý proces natáčení s trpělivostí dohlížela paní profesorka Edita Danielová. Právě jim všem patří můj velký dík. V této sezóně mne jinak kromě koncertů v ČR čekají další vystoupení v Kazachstánu, ve Spojených státech amerických, v Japonsku a v návaznosti na právě vydané CD i koncertní turné a série přednášek na hudebních vysokých školách po Brazílii.

Během svých vystoupení v různých koutech světa úspěšně reprezentujete Českou republiku. Je nějaké publikum, na které nezapomenete?
Publikum je různorodé, představení od představení je jiné, reaguje různě v závislosti na repertoáru a také na tom, kdo se zrovna v publiku nachází. Rád vzpomínám na všechna setkání. Nicméně několik z nich je rozhodně nezapomenutelných. Například finále Mezinárodní pěvecké soutěže v Číně, kde porota z časových důvodů publiku v divadle zakázala tleskat. Ani nedokážu popsat své pocity, když se po mém soutěžním finálovém vystoupení ze všech koutů s více než třemi tisíci diváky ozvalo na místo potlesku hlučné dupání. Nezapomenutelným se stal i první kontakt publika s živým pěveckým vystoupením bez mikrofonu v západoafrické Ghaně. Ale rozhodně pro mne nejsilnějším zážitkem byla bezprostřední reakce na mé vystoupení malého publika ve školce, kterou navštěvují moje děti.

Děkuji Vám za Váš čas a za rozhovor.
I já děkuji.

AKTUÁLNÍ ČÍSLO

Naši partneři

komora clen

PBP banner

Audi

smart 270x371 02

Paliy

Banner LaVino

Dali

Banner cafedock

Banner cafedock2

onix

Banner felixir

Banner lexus

Banner FF

Banner Lazne

Banner reviderm

Banner napoleon